Určitě musíme poděkovat všem, kteří se s námi podíleli na pořádání akcí, ať už solidárních či soukromých pro naše členy; taky všem aktivistům, kteří nás navštěvovali nejen z blízkého okolí, ale i ze všech koutů republiky. Za tři roky aktivity jsme udělali velký pokrok, naučili jsme se pomáhat druhým tam, kde systém nestačí po vzoru italských a polských nacionalistů. Naučili jsme držet při sobě ve chvílích, kdy šlo o nás samotné nebo o naše kamarády. A ze všeho nejvíc jsme poznali, že bez tvrdé práce, ochoty a hrdosti k národu ničeho nedocílíme, a můžou nás být třeba stovky.

Rekapitulace našich největších aktivit za dobu naší existence

Buňka v Kutné Hoře podpořila více než deset zvířecích útulku a vybrala na jejich podporu, ať už materiální či finanční, více než 15 000,-
Nelenila a podpořila i chudé rodiny, kterým připravila „balíčky“ obsahující základní hygienické potřeby, trvanlivé potraviny, naučné knihy pro děti a hračky za více než 10 000,-
Podpořila akci proti bezdůvodnému zabíjení zvířat, na které nasbírala přes 2 500 podpisů.
Pořádala nespočet ekoakcí, kdy odklidila odpadky z přírody nebo v okolí památek.
V zimním období podpořila ptactvo přírodními budkami a krmivem v hodnotě 3 000,-
Zúčastnila se všech velkých demonstrací na území ČR, ale také podpořila Antikriegstag ve vzdáleném Dortmundu nebo tradiční smuteční pochod v Drážďanech.

Udála se spousta akcí, o kterých se ani nepsalo… Musíme také dodat, že na všech akcích se podíleli aktivisté Svobodného odporu, AN z jiných měst a pronárodní aktivisté. Za podporu všem děkujeme.

Není to ale konec všeho, je to začátek něčeho nového…

Pokud teprve začínáte s aktivismem Svobodná mládež Ti poradí ZDE

Leták ke stáhnutí ZDE

Více na SVOBODNÁ MLÁDEŽ

Přesto se najde pár oveček, které na akci přikyvují a slibují účast, je přece nutné zastavit ten chystaný pogrom na cikány. Alibistické výmluvy antifašistů, že jsme všichni rasisti a že nenecháme cikánům čas na začlenění do normální společnosti a plnohodnotného života. Zatímco my budeme čekat, budou nadále okrádat, napadat a šikanovat slušné lidi. A pak?! Budeme zase čekat, zda se to nepodaří. Mezitím co oni budou zase…
Antifašisté, kteří se postaví na stranu cikánů, se pak nemohou divit, jak se s nimi v Novém Bydžově bude zacházet. Nakonec budou ještě rádi, že je „systém“ ochrání. Nejsou to nic jiného než zrádci národa, a tudíž s nimi tak bude zacházeno.

Dále bychom chtěli upozornit všechny věřící – Antifa a romea.cz chystá trestní oznámení na Pána nejvyššího. Můžou nastat i další razie. Protože je vědecky dokázáno, že podle přikázání která napsal, je rasista. Jeho sedmé přikázání se dotklo všech slušných cikánů, tak i na něj došlo…

1) V jednoho Boha věřiti budeš.
2) Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3) Pomni, abys den sváteční světil.
4) Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
5) Nezabiješ.
6) Nesesmilníš.
7) Nepokradeš.
Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
9) Nepožádáš manželky bližního svého.
10) Nepožádáš statku bližního svého.

V pravém sloupci nad odkazy jsme dříve měli štítek, který odkazoval na náš profil na FB, po zrušení byl štítek odstraněn. Profily se mažou každý den, zbývá jen být více opatrný a nepřidávat si do přátel neověřené kontakty. Nikdy nevíte, kdo je právě na druhé straně.

Mimo jiné, profil AN Severovýchod už je znovu na scéně a nyní si ho můžete znovu přidat do přátel ZDE .

Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly:
„Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Jak řekly, tak udělaly. Vzaly si na to formičku a uplácaly pejskovi a kočičce z písku krásný dort; navrch daly pět pěkně bílých kamínků, to byly jako mandle, a dort byl jako opravdivý.
Donesly ho kočičce a pejskovi. „Tu máte, přinesly jsme vám k svátku a k narozeninám dort. Je moc dobrý; můžete si ho celý sníst.“
Pejsek s kočičkou si dort vzali, dělali nad ním „Ňamňamňam, ten je dobrý, ten se vám povedl,“ a dělali, jako by ho jedli. „Děkujeme vám,“ řekli dětem, „takovýhle dort jsme jakživi nejedli.“ Děti z toho měly radost a šly domů.
„Škoda, že pejskové a kočičky písek nejedí,“ řekl pejsek kočičce, když děti odešly, „takový krásný dort, to bych si na něm nějak pochutnal! Jestlipak víš, že jsem nad ním dostal náramnou chuť na nějaký opravdický dort. Ale musel by být opravdický, povídám!“
„Také jsem dostala chuť na opravdivý dort,“ řekla kočička. „Víš co, vsak když mám zítra narozeniny a ty svátek, měli bychom si nějaký dort udělat! Jenomže nevím, jak se takový dort dělá.“
„To nic není,“ řekl pejsek, „to je lehké, to já vím, jak se takový pravý dort dělá! To se do takového dortu dá všecko, co je k jídlu nejlepší, všecko, co nejraději jíš, a pak je ten dort nejlepší. Když tam dáš takových nejlepších jídel pět, tak je pětkrát dobrý, když jich tam dáš deset, tak je potom desetkrát dobrý. Ale my si jich tam dáme sto a budeme mít stokrát dobrý dort!“
„To je pravda,“ řekla kočička, „uděláme si takový nejlepší dort.“
Pejsek a kočička si vzali zástěry a pustili se do vaření.
Vzali mouku, mlíčko a vajíčko a míchali to dohromady. „Dort musí být sladký,“ řekla kočička a nasypala do toho cukr. „A trochu slaný taky,“ řekl pejsek a dal tam sůl. „A teď tam dáme máslo a zavařeninu,“ řekla kočička. „Zavařeninu tu ne, tu já nerad,“ povídal pejsek, „dáme tam místo zavařeniny syreček, ten já tuze rád.“ Tak tam dali několik syrečků. „Mně se zdá, že je málo mastný,“ řekla kočička, „musíme tam dát několik špekových kůží.“ – „A oříšky, abychom nezapomněli,“ řekl pejsek a nasypal tam kornout oříšků. „0říšky jsou dobré,“ schválila to kočička, „ale měla by tam jistě také přijít okurka,“ a dala tam okurku. „A kosti,“ Svolal pejsek, „musíme tam přece dát nějaké kosti!“ Tak do toho dortu dali hodně kostí. „A přece nějakou myš, myši já tak tuze ráda!“ vzpomněla si kočička a dala do dortu čtyři myši. „Tak, a teď několik buřtů hodně pepřovatých, to je něco pro mne,“ řekl pejsek a dal tam několik buřtů. „A teď to hlavní!“ povídala kočička, „přece šlehanou smetanu tam musíme dát!“ Dali tam plný hrnec smetany. „A trochu cibule,“ řekl pejsek a dal tam cibuli. „A čokoládu,“ řekla kočička a přidala do toho čokoládu. „A omáčku!“ napadlo pejskovi, i dali tam omáčku.
Tak do toho svého dortu, dávali a míchali všechno možné, dali tam i česnek a pepř a namíchali tam sádlo i bonbóny, škvarky a skořici, krupičnou kaši a tvaroh, perník a ocet, kakao a zelí, jedlou hlavu z husy a hrozinky, inu všechno možné do toho dortu dali, jen chleba tam nedali, protože pejskové a kočičky chleba zrovna tuze moc rádi nejedí.
Když to všechno smíchali a rozmíchali, byl z toho dort tak veliký jako kolo u vozu. „Panečku, to bude veliký dort, to se nějak najíme!“ chválili si to, „a teď to dáme péci.“
Dali dort péci a těšili se na to, až bude upečený. Kouřilo se z toho, bublalo to, prskalo a syčelo, škvířilo se to, syčelo to a šla z toho pára, smažilo se to, a připalovalo, kypělo to a přetékalo, a čmoudilo to, jako kdyby se staré hadry pálily.
Když se jim dort zdál dost upečený, dali ho před dveře, aby vychladl. „Víš co,“ řekla kočička pejskovi, „a když byly ty děti tak hodné, že nám přinesly ten svůj dort, tak myje zas pozveme na ten náš dort.“
„Tak pojď,“ řekl pejsek, „půjdeme ty děti pozvat.“
Vzali se za ručičky a šli ty děti pozvat. Děti byly v zahrádce před domem a hrály si tam s kuličkami. Pejsek s kočičkou je pozvali na dort a chvíli si s nimi pohráli s kuličkami a potom ještě s míčem a trochu s kostkami.
Ale zatím šel kolem toho dortu jeden zlý pes, a jak ten dort vychládal, zavonělo mu to do nosu všelijak. „Ha ha haf,“ pomyslil si ten zlý pes, „tady mně to nějak voní, to bude asi něco na můj zub!“
Čichal, čichal, čichal, až se toho pejskova a kočiččina dortu dočichal. „Ha ha!“ řekl, když se toho dortu dočichal, „tady to je, to si dám!“
A tak se ten zlý pes pustil do toho dortu. Hltal a hltal, až mu v očích slzy stály, jak byl ten dort uvnitř ještě horký, hltal, až se při tom několikrát zakuckal, hltal a hltal, až ho celý dohltal. Pak na to vypil ještě celou konev vody a odvalil se pryč.
Když si pejsek a kočička s dětmi dost pohráli, vzpomněli si na ten dort. Tak se vzali všichni za ruce a šli se podívat, jestli už ten dort dost vychladl. „Panečku, to si, děti, pochutnáte,“ řekli pejsek s kočičkou, „to ani nevíte, co jsme tam všeho dobrého dali!“
Došli: dívají se a – co to? – dort je pryč! „Jemine,“ řekli pejsek s kočičkou, „dort je pryč, někdo nám jej vzal!“ Dívají se a dívají, a vida! tamhle pod keřem leží veliký zlý pes a tuze heká. Moc se tím dortem přejedl a teď je mu špatně. Ukrutně ho bolí v břiše. „To to bolí, to to bolí!“ naříkal ten zlý pes, „to jsem si dal, co ono to bylo v tom dortu všechno namícháno, že z toho mám takové ukrutánské bolení!“
„Heč, to máš z toho,“ řekl pejsek, „měls toho nechat, když dort nebyl tvůj!“
„Víš, pejsku, já si z toho nic nedělám, že nám ten zlý pes snědl ten dort,“ řekla kočička, „třeba by nám po tom našem dortu také bylo špatně a svátek a narozeniny bychom měli zkažené.“
„To je pravda,“ řekl pejsek, „jen ať naříká a heká, ten zlý pes, patří mu to, ale já mám hlad, tuze bych jedl, ať je to co je! Ale my doma docela nic k jídlu nemáme, všechno jsme dali do toho dortu. A já na svůj svátek bych přece jen nechtěl mít hlad.“
„Nic si z toho nedělejte, pejsku a kočičko,“ řekly děti, „pojďte k nám a my vám dáme od našeho oběda.“
Tak šel pejsek s kočičkou k dětem k obědu. „Pojďte, děti, jíst!“ volala na ně už maminka, a děti řekly: „Maminko, tady ten pejsek má svátek a kočička narozeniny, musíme jim také něco k obědu dát.“ Tak dali kočičce a pejskovi od oběda; dali jim polívečku a bylo také masíčko a bramborové knedlíčky. A ještě kousek koláče od včerejška někde pro ně maminka vyšťárala.
Kočičce a pejskovi to tuze chutnalo. Poděkovali dětem za oběd a šli spokojeně domů. „To jsme se na náš svátek a na naše narozeniny poměli!“ libovali si. „Takový dobrý oběd! A ani trošičku nás po něm bříško nebolí.“
Došli domů a ten veliký zlý pes tam ještě v houští hekal a naříkal. Oni šli po tom dobrém obědě spát, a libovali si, jak se jim ten svátek a narozeniny přece jen nakonec vydařily.
A ten zlý pes po tom jejich dortu hekal a naříkal v tom houští ještě celých čtrnáct dní.

Další pohádku naleznete   ZDE

V České republice například není legislativa, která by umožnila vyhlazování zvířat z důvodů, které jsou uvedeny ve Vašich zákonech na Slovensku. Byť i naše zákony nejsou perfektní, je v České republice bezdůvodné usmrcení zvířete zakázáno zákonem na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. Důvody k usmrcení jsou pak stanoveny v § 5 odst. 2 uvedeného zákona. Utrácení toulavých nebo opuštěných zvířat, resp. „nechtěných“, jak je na Slovensku zakotveno, v České republice zákon nedovoluje. Zvířata umístěná v útulcích nelze usmrtit pouze z důvodu, že jsou v útulku (případně SR v karanténních stanicích) delší dobu a nepodařilo se je umístit. Takový postup nelze podřadit ani pod „regulaci“ populace zvířat dle písm. g, ustanovení § 5, odst. 2 uvedeného zákona ČR. Usmrtit zvíře, ať již v době úschovy nebo po uplynutí doby, po které se stane majetkem obce, je tak možné pouze tehdy, pokud je dán některý z důvodů usmrcení, které stanoví zákon na ochranu zvířat proti týrání. Důvod, umožňující zabíjení zvířat na Slovensku, není naším zákonem dovolen. Naše zákony, týkající se ochrany zvířat, vycházejí taktéž z přísných pravidel předpisů Evropské unie. Zarážející je však na slovenské legislativě i další skutečnost – například stanovení minimálního prostoru pro „žití“ zvířete, apod. Slovenská legislativa nám připomíná praxi asijských států, kde je zvíře bráno jako něco podřadného. V Evropě však takové zákony nemají místo.

Proto žádáme, abyste na problém upozorňovali a odesílali protesty nejdůležitějším představitelům ze Slovenska. Zabíjení psů přece nic nevyřeší a jen to ukazuje na lidskou bezcitnost. Pes je odjakživa nejlepší přítel člověka, a tak to má být.

Zatímco si politici staví hrady, z kterých na nás vzhlížejí jako na něco podřadného, jezdí v drahých autech a cestují po celém světě, chudí jsou ještě chudší a bohatí ještě bohatší. A dokonce mají tu drzost kvůli pár tisícům, pozabíjet několik stovek zvířat za měsíc kvůli jejich „hospodaření“. Ano, je to vina i majitelů, kteří psy odkopnou, ale od toho mají být zákony, aby takového „člověka“ přísně potrestaly. Člověk přece nese odpovědnost za vše, co kdy ochočil a smrt zvířete není přece řešení.

Pokud platí 14 slov, tak to především znamená chránit životní prostředí, ke kterému patří i pes, neboť stěží může být život pro naše děti bez něj.

V článku jsou použita některá vyjádření, od aktivistů za práva zvířat.

Více ZDE

Toto je pravá tvář antifašistů – podlá, zákeřná a nenávistná. Skupina lidí, co má patent na „pravdu“, oblbuje mladé lidi a dělá z nich vojáčky pro svou válku proti „náckům“. Obhajuje cikánskou kriminalitu, viz. akce Bydžov. Antifašisté opět svolávají své síly do Bydžova proti pochodu „neonacistů“. Tím pádem obhajují znásilnění mladé ženy, krádeže a fyzické napadání. Staví se proti Čechům, kteří jsou denně ponižováni a musí trpět šikanování cikánského etnika. K žádné akci se nehlásí, přitom akce pořádají lidé z jejich úzkého kruhu, jenž jsou členy afa.
Narušují piety za mrtvé, viz. oběti II. Světové války – Drážďany – V noci z 13. na 14. února 1945 na německé město zaútočilo přes 800 bombardérů které v několika hodinách svrhlo cca 4000 tun pum, které zavinilo přes 25 000 mrtvých. Bombardování se nevyhnula ani Praha. Bomby padali „omylem“ i na Čechy. Přes 700 mrtvých… Ani tyto oběti antifašistům nic neříkají a dále svolávají své pochody proti uctění památky mrtvých.
Jejich pohádky o dvojí tváří nacionalistů sedí asi tak jako jedno české přísloví „podle sebe soudím tebe“. Marně jsem pátral v paměti, jestli najdu něco pozitivního o dnešním antifašismu, ale nic mě nenapadlo. Je to hnutí bez myšlenky a cíle za který bojuje, tudíž nenávistné. Hnutí, které odsuzuje nacistickou ideologii, kterou by samo používalo na své nepřátelé. Antifa je považována za jistou extrémistickou skupinu, ale ve skutečnosti tomu tak není, je to součást systému. Představíte si že nějakému „náckovi“ pronajmou celou Císařskou louku v Praze 5 na pořádání akce? To by dotyčný musel donášet na BIS a ani by to nestačilo. Nyní si obrázek můžete udělat sami.

Návod jak být správný antifašista :

1) Napadat lidi za pomoc zvířatům nebo se je aspoň snažit veřejně znemožnit.
2) Narušovat piety za mrtvé
3) Napadat účastníky dětských dnů pořádaný nacionalisty
4) Udávat na nacionalisty
5) Ničit osobní majetek nacionalistům (automobily)
6) Obhajovat kriminalitu

Důvod proč používat předchozích šest bodů?! Pořádá to „nácek“, je to „nácek“ nebo to bylo „nácka“. Tento důvod postačí!!! Jiný argument hledat nemusíte.

Opravdoví antifašisté z války, se přitom to  pohledu na dnešní antifašismus musejí obracet v hrobě.

Pokud máte nějaký dotaz, obraťte se na Antifu na Facebooku, bohužel vám nemůžeme zaručit, že váš dotaz nebude cenzurován, nebo dokonce váš účet blokován pro přidávání příspěvku.

ANTIFA NÁS BAVÍ.